Skok na hlavní stranu
poslední změna: 31. srpna 2017
Hlavní strana (je zobrazena) - Galerie - Článečky - Ptactvo Opavy a okolí - Bahňáci - Odkazy

Hlavní strana

Stránky o přírodě (hlavně o ptactvu) Opavy a okolí (nejen). Kontakt: poutnik2 zavináč seznam.cz.

Fotky bez komentáře - stačí kliknout (můžou být od různých autorů, všechny fotky jsou zároveň v galerii)

18.5.16 - Moták pochop 28.8.16 - Strnad luční 1.8.16 - Drozd kvíčala 13.9.15 - Rákosník obecný 6.5.15 - Straka obecná 25.9.14 - Sup mrchožravý

Pozorování
Kukačka
31.8.2017: Tak letošní akce na hledání kulíků hnědých zatím žádného neodhalila, ale nějaká zábava se vždycky najde. Táhnou kukačky a kde se najde vícero housenek pohormadě, najde se i vícero kukaček. Rozdíl oproti rodilým opavským kukačkám je v plachosti. K místním se volným krokem těžko dostanu a u těch protahujících si někdy nejsem jistý, jestli je plaší můj příchod, nebo prostě jen letí kam chtějí. Už se i stalo, že jedna viděla nedaleko mě housenku, přilétla a bez ohledu na mě v klidu housenku zbaštila.
Rybák bahenní
Rybák obecný
8.8.2017: S Michalem Šindelem jsme navštívili jednu soustavu rybníků nedaleko Krakowa a hlavní dojem je úplně jiný, než u nás. Těžko popsat, ale v průměru jako by to v Polsku na rybnících víc žilo, voda jako by byla v průměru čistší a vůbec, jako by hospodaření u nich bylo jiné, než u nás. Nebo je to podle přísloví, že tráva je zelenější za plotem, ale spíš myslím, že ne. Přišli jsme k prvnímu rybníku, kolem poletovali rybáci bahenní, roháči s mladými relaxovali na hladině a bylo krásných 36 stupňů, asi nejteplejší den a my jdeme pozorovat. Neuváženost.
Ale vyplatilo se to, když například z rákosin vylétl bukač a přesunul se vzduchem na jiné místo v rákosí. Sice stíhat to fotit bylo nad moje síly, ale vidět letět bukače už jsem přibližně deset let nezažil. Ale většinu pozornosti stejně strhávali rybáci. Většina bahenních, jen jeden obecný, který letěl, ozýval se a občas se dostával do zajímavých letových poloh, které jsou uď nezvyklé, nebo jsem si toho ještě nevšiml. Viz tady fotka vedle.
Rybáci bahenní různě přeletovali sem a tam, občas utvořili vířivé hejno, lovili rybky a nosili je mladým, kteří sice už byli velcí, ale pořád ještě se snažili na rodiče pokřikovat a nechali se krmit. No už se jim to krátí a brzy už budou na světě sami za sebe.
Rybáci bahenní
23.7.2017: Dovolená na Samothraki 2017.
Linduška luční
18.5.2017: Nějak se s ptáky neumím dohodnout, když chci fotit bahňáka do atlasu, kníká a nespolupracuje a když chci jednou udělat nějakou dynamickou a akční fotku lindušky luční, staví se bokem, uhlazuje si pírka a tváří se, jako by ta fotka měla skončit někde v atlase. Už jsem aj zkoušel na ni mluvit, ale dělá, že nerozumí.
Protože je květen, chtěl jsem pobýt na zahradě, omrknout co kde lozí a létá a linduška byl jen takový malý odskok. Zahrada mě baví. To asi ten lenoch ve mě oceňuje, že se nikam neštrachám a oxiduju na několika metrech čtverečních. Jenže je to i tak zajímavé. Letos už se objevily tři různé zmije, takže je potřeba koukat pod nohy. A taky dvě užovky. A samozřejmě slepýši. V sekci plazů to žije. A vyjímečně i v sekci motýlů. Kde se vzal, tu se vzal, objevil se na stěně domu spící martináč habrový. A když se okoukal, mohl jsem po očku pozorovat, jak pod střechu zaletují koňadry krmit letošní drobotinu. Jak potichu přeletuje první ťuhýk. A nebo jsem mohl poslouchat ořešníka na nedalekém smrku. Člověk má pocit, že zvířectvo na zahradě (a u zahrady) je skoro součástí rodiny. Mám tajné přání tuhle rodinu rozšířit a u loni vzniklého malého jezírka chodím sledovat, jestli nenajdu nějakého bahňáka. Sice je to trochu bláznivá představa, ale kamarádi nedaleko už měli u jezírka kulíka říčního, takže to chce jen trpělivost.
Zatímco jsem se poflakoval po zahradě, fotil brácha v Uzbekistánu strnada hnědohlavého. Máme to rozdělené, jeden pokrývá zahradu a druhý zbytek světa.
Morčák velký
30.1.2017: Celé dny míjím cestou do práce morčáky na řece, až jsem si konečně vzal foťák do ruky. Letošní rok je zatím rekordní, co se týká počtu morčáků v Opavě a samozřejmě, když se zvýšil počet, zvýšila se šance na krotké jedince. Takže focení jako v zoo, morčáci si lidí moc nevšímají a místo toho pořád sledují situaci ohledně ryb pod hladinou a jediná vážná překážka focení je...vlastně žádná není.
Jikavci a stehlík
29.1.2017: Hledání nesmyslných druhů, to je zábava na hodně dlouhou dobu. Hlavně z důvodu (ne)úspěšnosti. Dnes jsem s Michalem Šindelem vyrazil do modřínového lesa hledat křivky bělokřídlé. Zima, šedo, vlezlo a k našemu překvapení jsme žádnou křivku nenašli. Člověk by čekal, že když už jde hledat nějaký vzácný druh, že ho najde, když už je takový mamlas a blázen a něco takového vůbec podniká. Našli jsme jen skupinu sýkorek a králíčků, kteří občas pobíhali mezi stébly trávy po zemi, jako by zapomněli, kde je jejich obvyklý revír. A vůbec bych o tom nepsal, kdyby nebylo neplánované návštěvy u Michala Jakubce, kde jsme si v klidu a skoro v teple užili pozorování na zahradě. Hlavně jikavce a stehlíky, kteří trpělivě čekali na větvích až se uráčíme odporoučet a oni budou opět v klidu běhat po dvorku a zobat. Poslední roky mi nějak víc vychází pozorování ze zahrad, než z divočiny. Abych nakonec neskončil jako obývákový pozorovatel.
Potáplice lední
1.12.2016: Někdy v říjnu jsem si pouštěl nahrávky hlasu potáplice lední a říkal jsem si, jaký je to super hlas, že bych to rád slyšel živě. A dnes se to částečně vyplnilo. Dušan Boucný našel jednu u Dolního Benešova a tak jsem ještě za tmy, zimy a mrholení vyrazil z Opavy. Naplánovaný dojezd k potáplici jsem měl načasován na východ slunce, abych se nezdržoval. Slunce vyšlo, ale nechalo si pro jistotu závoj z mraků, pršelo mi na foťák a potáplice byla v tmavých odstínech šedi. Ale hlavně že byla. A pak se i ozvala. Sice to nebylo to táhlé dlouhé volání, ale potěšilo mě to krajně.
Potáplice lední
Potápky žlutorohé
S postupujícím časem se světlo zlepšovalo, ale nijak extra, chtělo to o chloupek víc. Sranda byla, že jsem postával s Dušanem a jedním rybářem u vody, když se potáplice někam vytratila. Byla pryč a nakonec jsme vyrazili omrknout jinou část štěrkovny, jestli ji zase nenajdeme. Kdepak. Našli jsme potáplici malou a dvě potápky žlutorohé, potáplici lední vidět nikde nebylo. Vrátili jsme se zpět na původní místo, kde už pozoroval Martin Miškovský a rybář nám vesele sdělil, že se potáplice najednou vynořila kousek od břehu, oxidovala mu u prutů, pak chytla nějakou větší rybu a zase se poněkud vzdálila. Někdy jde člověk štěstí naproti a někdy holt jede jinam. Aspoň je zábava.
Pro zajímavost dávám vpravo fotku obou potápek žlutorohých. Jedna je dospělá a druhá letošní mladá. Rozdíl v barvě tváří je jasně vidět.
Potáplice malá
Mezi řečí se z ničeho nic u břehu vynořila potáplice malá, chvilku plula okolo a než se vzdálila, něco si šeptala s lední kolegyní. Fajný den, nemuset do práce, asi bych tam ještě teď pobíhal.
Strnad obecný
Potápka žlutorohá
19.11.2016: Slíbil jsem si, že šňůru výprav se špatným počasím přeruším, i kdyby to bylo v době, kdy mám pracovat. No a protože bylo včera krásně, koho jsem v práci potkal, toho jsem pozdravil a pak utekl na vlak k Hlučínu. Cílem bylo najít jednu podezřelou potápku a turpany černé, které jsem minule v šeru zatažené oblohy viděl jako malé fleky a nezdálo se mi to jako uspokojivé pozorování. Sluníčko, teploučko, všechno mi šlo na ruku, rázuju si to podél štěrkovny a najednou koukám z očí do oka hledané podezřelé potápce. Něco sbírala z hladiny nedaleko břehu a protože jsem jako obvykle ztuhl, nijak nevyváděla a a řešila si svoje věci. Jakmile se konečně potopila, seběhl jsem k vodě a opět ztuhl. Tahle taktika z nějakého důvodu funguje na potápky dobře, s volavkou nebo třeba kormoránem bych se o to ani nepokoušel. Díky pozorování na kratší vzdálenost jsem se ujistil, že je to potápka žlutorohá a šel dál, omrknout, co se děje v zátoce turpanů. Kdysi jsem fotil turpany hnědé a ti se drželi na stejném místě, jako turpani černí. Každý druh má evidentně oblíbené místo, takže pokud chci nafotit a napozorovat více druhů, naběhám se. Takže - turpany jsem opět jako skvrny a tečky viděl na obvyklém místě, což znamenalo oběhnout štěrkovnu dokola. Během chůze jsem opět našel potápku černokrkou a dvě potápky rudokrké, takže mě trochu mrzelo, že nikde není ani vidu po potápkách malých, jinak by to byla zajímavá událost, všechny druhy potápek na jedné louži. Rázuju dál a najednou se mi skoro z pod nohou vynořilo hejnko strnadů, chovali se jako vždycky, až na jednoho, který na mě použil stejnou taktiku, jako já na potápky - ztuhl. Já taky. Pohybové ticho jsem nakonec porušil jako první a cvakl si ho, aniž by on hnul jediným pírkem. Z toho vyplývá, že taktika je účinná nejen na potápky, ale i na lidi, protože po jeho vyfocení jsem se odploužil za turpany, aniž by mě strnad nějak vyplašil. I když za turpany to ploužení vlastně nebylo, protože ti rošťáci jednoduše zmizeli. Nakonec jsem štěrkovnu obešel skoro celou, aniž bych je zahlédl, jak to dělají, je mi záhadou. S hledáním mi pomáhal i ochotný krahujec, ale ani on neuspěl. Snad teda příště.
A ještě jedna drobnost, ke konci výpravy začalo docela silně foukat. Odkudsi přilétla káně a začala plachtit proti větru. Normálka. Vítr ještě zesílil a káně začala pomalu couvat. Pro mozek je to docela matoucí pohled, vidět káni letět opačným směrem, než kam kouká, ale káně samotná byla klidná jako želva, takže asi nic zvláštního. Odcouvala někam ke stromům, kde se otočila a začala kroužit normálně.
Potápka černokrká
17.11.2016: Poslední tři výpravy mi to vyšlo buď na silný vítr nebo tmu, takže foťák se nudí a dalekohled většinou netřeba vytahovat. Dneska mě malinko potrefilo štěstí aspoň s potápkou černokrkou, kterou jsem stihl vidět jak se blíží, ztuhnout a předstírat strom, takže pozorování bylo jen na pár metrů. Focení ne, když se strom promění v pochodující cosi, potápka zahne doprava, aniž by přemýšlela. Protože to bylo u Hlučína, koukal jsem i po dalších hlášených druzích, ale labuť zpěvná nic a dva turpani černí se drží tak daleko, že okem ani nejsou vidět.
Tah
Krkavec a krahujec
28.10.2016: Před týdnem jsem opět uprchl z práce, abych zkusil štěstí při sledování podzimního tahu ptáků nad zahradou. První odpoledne jsem ještě moc nedával pozor a jen se tak potuloval travou, ale nový protahující druh mi naštěstí neutekl - jespák obecný. Zamával jsem mu a těšil se na ranní tahovou vlnu. Jenže. Vlna byla, slunce nebylo, tiché prolétající tečky se mi určovalo těžko. Z ptáků ozývajících se převažoval skřivan, pěnkava a lidnuška luční. No co se dalo dělat. Vyrazili jsme mimo zahradu omrknout tah v pastvinách. Pastvina na kopci je na pozorování taky zajímavé místo. Ptáci letí jedním směrem, často jen pár metrů nad zemí a člověk má pocit, že je úplně součástí celého dění. Jedno hejnko skřivanů za druhým kombinované s hejnky lindušek a do toho najednou hlasy krkavců. Nad pastvinou letěl krahujec s kořistí (předpokládám skřivana) a to se krkavcům jevilo tak, že kořist je jejich. Během následné honičky nakonec krahujec kořist upustil, aniž by si toho krkavci všimli, takže nakonec ostrouhali uplně všichni. V dalších dnech byl tah slabý a počasí pěkné. Jen občas se ozval hlas, ale nebylo často nic vidět. Náhodně jsem jednou sledoval dalekohledem nějaké káně a koukám, že na nebi je spousta pěvců, jen letí vysoko a pro oko nevidění. Vypadá to, že tah nezeslábl, jen se posunul přesunový koridor do vyšší letové hladiny. Člověk aby si bral radar. Viditelně létali hlavně ořešníci s žaludy v zobáku.
Kulík zlatý
Kulík zlatý
15.9.2016: S jídlem roste chuť. Včera jsem jel na keptušku s Michalem Šindelem, dneska s Michalem Jakubcem. A i když se nás tam sešlo vícero, keptušku dnes (zatím) nikdo nenašel. Ale bylo pěkně a tak se dal čas v terénu trávit i jinak, například plížením k hejnku kulíků zlatých. Obsahovalo mladé i dospělé, ve svatebním i částečně přepelichané, takže bylo na co se koukat. Pohoda na poli na sluníčku. Kde si pohodu užívala keptuška není známo ani v době, kdy tohle píšu.
Co se týká kulíků zlatých, jsou to celkem pohodáři a ani poplašené čejky je nějak nepřiměly k odletu. Pokud se jim na mně něco nezdálo, tak si metr dva poodešli a zase si snili to svoje. Někdy si člověk říká, co ti ptáci dělají, když nic nedělají. Pták někde sedí nebo stojí, kouká ... a nic. Pokud je najedený a není doba hnízdění, nějak není co dělat.
 
Keptuška stepní
Keptuška stepní
14.9.2016: Další pokus o nalezení keptušky v Polsku nedaleko Opavy byl konečně úspěšný, dvě předchozí keptušky nějak unikly a proklouzly. Všechno díky rozsáhlé výzvědně ornitologické síti vzájemné informovanosti (RVSVI). Sice to nejdřív vypadalo, že tečku daleko v poli uvidíme jen jako tečku, ale nakonec to bylo o chlup lepší než tečka, i když pořád daleko. Každopádně zážitek pro mě jako osobu i pro moje nohy, protože jsem se musel přikrčený dostat na pozorovací vzdálenost a ptáky nevyplašit. Když jsem šel zpátky do práce (pozorovat jsem byl v práci technicky vzato), tak jsem šel nějak šejdrem, jako panáček na klíček nebo tak něco. Už dávno jsem nedělal kačeří chůzi na velkou vzdálenost. Ale stálo mi to za to. Na lepší přiblížení už by se člověk musel zharabat do oranice a doufat, že hejno čejek s keptuškou, špačky, kulíky zlatými a jespáky bojovnými doletí na rozumnou vzdálenost.
(Starší texty se průběžně umazávají...co bylo, to bylo...)
© Jakub Stančo 2017 | Stránky jsou tvořeny s pomocí programu PSPad