Skok na hlavní stranu
poslední změna: 17. října 2017
Hlavní strana (je zobrazena) - Galerie - Článečky - Ptactvo Opavy a okolí - Bahňáci - Odkazy

Hlavní strana

Stránky o přírodě (hlavně o ptactvu) Opavy a okolí (nejen). Kontakt: poutnik2 zavináč seznam.cz.

Fotky bez komentáře - stačí kliknout (můµou být od různých autorů, v±echny fotky jsou zároveň v galerii)

17.10.17 - Plameňák růµový 17.10.17 - Skalník modrý 18.5.16 - Moták pochop 28.8.16 - Strnad luční 1.8.16 - Drozd kvíčala 13.9.15 - Rákosník obecný 6.5.15 - Straka obecná

Pozorování
Kukačka
31.8.2017: Tak leto±ní akce na hledání kulíků hnědých zatím µádného neodhalila, ale nějaká zábava se vµdycky najde. Táhnou kukačky a kde se najde vícero housenek pohormadě, najde se i vícero kukaček. Rozdíl oproti rodilým opavským kukačkám je v plachosti. K místním se volným krokem těµko dostanu a u těch protahujících si někdy nejsem jistý, jestli je pla±í můj příchod, nebo prostě jen letí kam chtějí. Uµ se i stalo, µe jedna viděla nedaleko mě housenku, přilétla a bez ohledu na mě v klidu housenku zba±tila.
Rybák bahenní
Rybák obecný
8.8.2017: S Michalem Cindelem jsme nav±tívili jednu soustavu rybníků nedaleko Krakowa a hlavní dojem je úplně jiný, neµ u nás. Těµko popsat, ale v průměru jako by to v Polsku na rybnících víc µilo, voda jako by byla v průměru čist±í a vůbec, jako by hospodaření u nich bylo jiné, neµ u nás. Nebo je to podle přísloví, µe tráva je zeleněj±í za plotem, ale spí± myslím, µe ne. Při±li jsme k prvnímu rybníku, kolem poletovali rybáci bahenní, roháči s mladými relaxovali na hladině a bylo krásných 36 stupňů, asi nejteplej±í den a my jdeme pozorovat. Neuváµenost.
Ale vyplatilo se to, kdyµ například z rákosin vylétl bukač a přesunul se vzduchem na jiné místo v rákosí. Sice stíhat to fotit bylo nad moje síly, ale vidět letět bukače uµ jsem přibliµně deset let nezaµil. Ale vět±inu pozornosti stejně strhávali rybáci. Vět±ina bahenních, jen jeden obecný, který letěl, ozýval se a občas se dostával do zajímavých letových poloh, které jsou uď nezvyklé, nebo jsem si toho je±tě nev±iml. Viz tady fotka vedle.
Rybáci bahenní různě přeletovali sem a tam, občas utvořili vířivé hejno, lovili rybky a nosili je mladým, kteří sice uµ byli velcí, ale pořád je±tě se snaµili na rodiče pokřikovat a nechali se krmit. No uµ se jim to krátí a brzy uµ budou na světě sami za sebe.
Rybáci bahenní
23.7.2017: Dovolená na Samothraki 2017.
Lindu±ka luční
18.5.2017: Nějak se s ptáky neumím dohodnout, kdyµ chci fotit bahňáka do atlasu, kníká a nespolupracuje a kdyµ chci jednou udělat nějakou dynamickou a akční fotku lindu±ky luční, staví se bokem, uhlazuje si pírka a tváří se, jako by ta fotka měla skončit někde v atlase. Uµ jsem aj zkou±el na ni mluvit, ale dělá, µe nerozumí.
Protoµe je květen, chtěl jsem pobýt na zahradě, omrknout co kde lozí a létá a lindu±ka byl jen takový malý odskok. Zahrada mě baví. To asi ten lenoch ve mě oceňuje, µe se nikam ne±trachám a oxiduju na několika metrech čtverečních. Jenµe je to i tak zajímavé. Letos uµ se objevily tři různé zmije, takµe je potřeba koukat pod nohy. A taky dvě uµovky. A samozřejmě slepý±i. V sekci plazů to µije. A vyjímečně i v sekci motýlů. Kde se vzal, tu se vzal, objevil se na stěně domu spící martináč habrový. A kdyµ se okoukal, mohl jsem po očku pozorovat, jak pod střechu zaletují koňadry krmit leto±ní drobotinu. Jak potichu přeletuje první >uhýk. A nebo jsem mohl poslouchat oře±níka na nedalekém smrku. Člověk má pocit, µe zvířectvo na zahradě (a u zahrady) je skoro součástí rodiny. Mám tajné přání tuhle rodinu roz±ířit a u loni vzniklého malého jezírka chodím sledovat, jestli nenajdu nějakého bahňáka. Sice je to trochu bláznivá představa, ale kamarádi nedaleko uµ měli u jezírka kulíka říčního, takµe to chce jen trpělivost.
Zatímco jsem se poflakoval po zahradě, fotil brácha v Uzbekistánu strnada hnědohlavého. Máme to rozdělené, jeden pokrývá zahradu a druhý zbytek světa.
Morčák velký
30.1.2017: Celé dny míjím cestou do práce morčáky na řece, aµ jsem si konečně vzal fo>ák do ruky. Leto±ní rok je zatím rekordní, co se týká počtu morčáků v Opavě a samozřejmě, kdyµ se zvý±il počet, zvý±ila se ±ance na krotké jedince. Takµe focení jako v zoo, morčáci si lidí moc nev±ímají a místo toho pořád sledují situaci ohledně ryb pod hladinou a jediná váµná překáµka focení je...vlastně µádná není.
Jikavci a stehlík
29.1.2017: Hledání nesmyslných druhů, to je zábava na hodně dlouhou dobu. Hlavně z důvodu (ne)úspě±nosti. Dnes jsem s Michalem Cindelem vyrazil do modřínového lesa hledat křivky bělokřídlé. Zima, ±edo, vlezlo a k na±emu překvapení jsme µádnou křivku nena±li. Člověk by čekal, µe kdyµ uµ jde hledat nějaký vzácný druh, µe ho najde, kdyµ uµ je takový mamlas a blázen a něco takového vůbec podniká. Na±li jsme jen skupinu sýkorek a králíčků, kteří občas pobíhali mezi stébly trávy po zemi, jako by zapomněli, kde je jejich obvyklý revír. A vůbec bych o tom nepsal, kdyby nebylo neplánované náv±těvy u Michala Jakubce, kde jsme si v klidu a skoro v teple uµili pozorování na zahradě. Hlavně jikavce a stehlíky, kteří trpělivě čekali na větvích aµ se uráčíme odporoučet a oni budou opět v klidu běhat po dvorku a zobat. Poslední roky mi nějak víc vychází pozorování ze zahrad, neµ z divočiny. Abych nakonec neskončil jako obývákový pozorovatel.
Potáplice lední
1.12.2016: Někdy v říjnu jsem si pou±těl nahrávky hlasu potáplice lední a říkal jsem si, jaký je to super hlas, µe bych to rád sly±el µivě. A dnes se to částečně vyplnilo. Du±an Boucný na±el jednu u Dolního Bene±ova a tak jsem je±tě za tmy, zimy a mrholení vyrazil z Opavy. Naplánovaný dojezd k potáplici jsem měl načasován na východ slunce, abych se nezdrµoval. Slunce vy±lo, ale nechalo si pro jistotu závoj z mraků, pr±elo mi na fo>ák a potáplice byla v tmavých odstínech ±edi. Ale hlavně µe byla. A pak se i ozvala. Sice to nebylo to táhlé dlouhé volání, ale potě±ilo mě to krajně.
Potáplice lední
Potápky µlutorohé
S postupujícím časem se světlo zlep±ovalo, ale nijak extra, chtělo to o chloupek víc. Sranda byla, µe jsem postával s Du±anem a jedním rybářem u vody, kdyµ se potáplice někam vytratila. Byla pryč a nakonec jsme vyrazili omrknout jinou část ±těrkovny, jestli ji zase nenajdeme. Kdepak. Na±li jsme potáplici malou a dvě potápky µlutorohé, potáplici lední vidět nikde nebylo. Vrátili jsme se zpět na původní místo, kde uµ pozoroval Martin Mi±kovský a rybář nám vesele sdělil, µe se potáplice najednou vynořila kousek od břehu, oxidovala mu u prutů, pak chytla nějakou vět±í rybu a zase se poněkud vzdálila. Někdy jde člověk ±těstí naproti a někdy holt jede jinam. Aspoň je zábava.
Pro zajímavost dávám vpravo fotku obou potápek µlutorohých. Jedna je dospělá a druhá leto±ní mladá. Rozdíl v barvě tváří je jasně vidět.
Potáplice malá
Mezi řečí se z ničeho nic u břehu vynořila potáplice malá, chvilku plula okolo a neµ se vzdálila, něco si ±eptala s lední kolegyní. Fajný den, nemuset do práce, asi bych tam je±tě teď pobíhal.
Strnad obecný
Potápka µlutorohá
19.11.2016: Slíbil jsem si, µe ±ňůru výprav se ±patným počasím přeru±ím, i kdyby to bylo v době, kdy mám pracovat. No a protoµe bylo včera krásně, koho jsem v práci potkal, toho jsem pozdravil a pak utekl na vlak k Hlučínu. Cílem bylo najít jednu podezřelou potápku a turpany černé, které jsem minule v ±eru zataµené oblohy viděl jako malé fleky a nezdálo se mi to jako uspokojivé pozorování. Sluníčko, teploučko, v±echno mi ±lo na ruku, rázuju si to podél ±těrkovny a najednou koukám z očí do oka hledané podezřelé potápce. Něco sbírala z hladiny nedaleko břehu a protoµe jsem jako obvykle ztuhl, nijak nevyváděla a a ře±ila si svoje věci. Jakmile se konečně potopila, seběhl jsem k vodě a opět ztuhl. Tahle taktika z nějakého důvodu funguje na potápky dobře, s volavkou nebo třeba kormoránem bych se o to ani nepokou±el. Díky pozorování na krat±í vzdálenost jsem se ujistil, µe je to potápka µlutorohá a ±el dál, omrknout, co se děje v zátoce turpanů. Kdysi jsem fotil turpany hnědé a ti se drµeli na stejném místě, jako turpani černí. Kaµdý druh má evidentně oblíbené místo, takµe pokud chci nafotit a napozorovat více druhů, naběhám se. Takµe - turpany jsem opět jako skvrny a tečky viděl na obvyklém místě, coµ znamenalo oběhnout ±těrkovnu dokola. Během chůze jsem opět na±el potápku černokrkou a dvě potápky rudokrké, takµe mě trochu mrzelo, µe nikde není ani vidu po potápkách malých, jinak by to byla zajímavá událost, v±echny druhy potápek na jedné louµi. Rázuju dál a najednou se mi skoro z pod nohou vynořilo hejnko strnadů, chovali se jako vµdycky, aµ na jednoho, který na mě pouµil stejnou taktiku, jako já na potápky - ztuhl. Já taky. Pohybové ticho jsem nakonec poru±il jako první a cvakl si ho, aniµ by on hnul jediným pírkem. Z toho vyplývá, µe taktika je účinná nejen na potápky, ale i na lidi, protoµe po jeho vyfocení jsem se odplouµil za turpany, aniµ by mě strnad nějak vypla±il. I kdyµ za turpany to plouµení vlastně nebylo, protoµe ti ro±>áci jednodu±e zmizeli. Nakonec jsem ±těrkovnu obe±el skoro celou, aniµ bych je zahlédl, jak to dělají, je mi záhadou. S hledáním mi pomáhal i ochotný krahujec, ale ani on neuspěl. Snad teda pří±tě.
A je±tě jedna drobnost, ke konci výpravy začalo docela silně foukat. Odkudsi přilétla káně a začala plachtit proti větru. Normálka. Vítr je±tě zesílil a káně začala pomalu couvat. Pro mozek je to docela matoucí pohled, vidět káni letět opačným směrem, neµ kam kouká, ale káně samotná byla klidná jako µelva, takµe asi nic zvlá±tního. Odcouvala někam ke stromům, kde se otočila a začala krouµit normálně.
Potápka černokrká
17.11.2016: Poslední tři výpravy mi to vy±lo buď na silný vítr nebo tmu, takµe fo>ák se nudí a dalekohled vět±inou netřeba vytahovat. Dneska mě malinko potrefilo ±těstí aspoň s potápkou černokrkou, kterou jsem stihl vidět jak se blíµí, ztuhnout a předstírat strom, takµe pozorování bylo jen na pár metrů. Focení ne, kdyµ se strom promění v pochodující cosi, potápka zahne doprava, aniµ by přemý±lela. Protoµe to bylo u Hlučína, koukal jsem i po dal±ích hlá±ených druzích, ale labu> zpěvná nic a dva turpani černí se drµí tak daleko, µe okem ani nejsou vidět.
Tah
Krkavec a krahujec
28.10.2016: Před týdnem jsem opět uprchl z práce, abych zkusil ±těstí při sledování podzimního tahu ptáků nad zahradou. První odpoledne jsem je±tě moc nedával pozor a jen se tak potuloval travou, ale nový protahující druh mi na±těstí neutekl - jespák obecný. Zamával jsem mu a tě±il se na ranní tahovou vlnu. Jenµe. Vlna byla, slunce nebylo, tiché prolétající tečky se mi určovalo těµko. Z ptáků ozývajících se převaµoval skřivan, pěnkava a lidnu±ka luční. No co se dalo dělat. Vyrazili jsme mimo zahradu omrknout tah v pastvinách. Pastvina na kopci je na pozorování taky zajímavé místo. Ptáci letí jedním směrem, často jen pár metrů nad zemí a člověk má pocit, µe je úplně součástí celého dění. Jedno hejnko skřivanů za druhým kombinované s hejnky lindu±ek a do toho najednou hlasy krkavců. Nad pastvinou letěl krahujec s kořistí (předpokládám skřivana) a to se krkavcům jevilo tak, µe kořist je jejich. Během následné honičky nakonec krahujec kořist upustil, aniµ by si toho krkavci v±imli, takµe nakonec ostrouhali uplně v±ichni. V dal±ích dnech byl tah slabý a počasí pěkné. Jen občas se ozval hlas, ale nebylo často nic vidět. Náhodně jsem jednou sledoval dalekohledem nějaké káně a koukám, µe na nebi je spousta pěvců, jen letí vysoko a pro oko nevidění. Vypadá to, µe tah nezeslábl, jen se posunul přesunový koridor do vy±±í letové hladiny. Člověk aby si bral radar. Viditelně létali hlavně oře±níci s µaludy v zobáku.
Kulík zlatý
Kulík zlatý
15.9.2016: S jídlem roste chu>. Včera jsem jel na keptu±ku s Michalem Cindelem, dneska s Michalem Jakubcem. A i kdyµ se nás tam se±lo vícero, keptu±ku dnes (zatím) nikdo nena±el. Ale bylo pěkně a tak se dal čas v terénu trávit i jinak, například plíµením k hejnku kulíků zlatých. Obsahovalo mladé i dospělé, ve svatebním i částečně přepelichané, takµe bylo na co se koukat. Pohoda na poli na sluníčku. Kde si pohodu uµívala keptu±ka není známo ani v době, kdy tohle pí±u.
Co se týká kulíků zlatých, jsou to celkem pohodáři a ani popla±ené čejky je nějak nepřiměly k odletu. Pokud se jim na mně něco nezdálo, tak si metr dva poode±li a zase si snili to svoje. Někdy si člověk říká, co ti ptáci dělají, kdyµ nic nedělají. Pták někde sedí nebo stojí, kouká ... a nic. Pokud je najedený a není doba hnízdění, nějak není co dělat.
 
Keptu±ka stepní
Keptu±ka stepní
14.9.2016: Dal±í pokus o nalezení keptu±ky v Polsku nedaleko Opavy byl konečně úspě±ný, dvě předchozí keptu±ky nějak unikly a proklouzly. V±echno díky rozsáhlé výzvědně ornitologické síti vzájemné informovanosti (RVSVI). Sice to nejdřív vypadalo, µe tečku daleko v poli uvidíme jen jako tečku, ale nakonec to bylo o chlup lep±í neµ tečka, i kdyµ pořád daleko. Kaµdopádně záµitek pro mě jako osobu i pro moje nohy, protoµe jsem se musel přikrčený dostat na pozorovací vzdálenost a ptáky nevypla±it. Kdyµ jsem ±el zpátky do práce (pozorovat jsem byl v práci technicky vzato), tak jsem ±el nějak ±ejdrem, jako panáček na klíček nebo tak něco. Uµ dávno jsem nedělal kačeří chůzi na velkou vzdálenost. Ale stálo mi to za to. Na lep±í přiblíµení uµ by se člověk musel zharabat do oranice a doufat, µe hejno čejek s keptu±kou, ±pačky, kulíky zlatými a jespáky bojovnými doletí na rozumnou vzdálenost.
(Star±í texty se průběµně umazávají...co bylo, to bylo...)
© Jakub Stančo 2017 | Stránky jsou tvořeny s pomocí programu PSPad